I am sitting comfortably in a chair, a soft buzzing sound reaching my ears. It’s as if I were sitting in a meadow in full bloom, surrounded by busy bees. I am enjoying this moment of relaxation...
Sedím pohodlně usazený v křesle a do uší mi doléhá tichý bzukot. Jako bych seděl na rozkvetlé louce plné pracujících včel. Užívám si tu chvíli relaxu…
Then, slowly, I open my eyes.
Voices begin to mix with the buzzing. Above me, there is no blue summer sky, but a reinforced concrete roof. And around me is no meadow, but a bustling exhibition hall.
Yet, the omnipresent buzzing does not stop.
Pak pomalu oči otvírám.
Do bzukotu se mísí hlasy. Nade mnou není modré letní nebe, ale železobetonová střecha. A kolem mě není rozkvetlá louka, ale rušná výstavní hala.
Jen ten všudypřítomný bzukot neutichá.
I’m at Tattoo Expo Haná, one of the biggest festivals in the Czech Republic dedicated to tattoos and everything related to this art form and culture.
Jsem na Tattoo Expo Haná, na jednom z největších festivalů v Česku, který je o tetování a o všem, co je s tímto uměním a touto kulturou spojené.
Ink smudges on paper napkins. Black nitrile gloves with medical petroleum jelly on the fingertips. The ever-present scent of disinfectant, sweat, and adrenaline all mixed together. And the constant hum of tattoo machines. Some people call it noise. I call it the heartbeat of the entire hall.
Šmouhy od inkoustu na papírových ubrouscích. Černé nitrylové rukavice s prsty od lékařské vazelíny. Všudypřítomná vůně, ve které se mísí dezinfekce, pot a adrenalín. A neustálý bzukot tetovacích strojků. Někdo tomu říká hluk. Já tomu říkám tlukot srdce celý haly.
I come back here every year. Not for the latest trends, but for the energy. Here are a few moments that caught my eye over the past few years.
Vracím se sem každý rok. Ne pro nové trendy, ale pro tu energii. Tady je pár momentů, které mi uvízly v hledáčku v minulých letech.
Forget those perfectly polished studio portraits. This is where the real work happens. Dozens of tattoo artists under one roof, the hum of dozens of tattoo machines (and some metal music coming from the stage). The air is thick with concentration and adrenaline. And that’s exactly what I’m capturing with my camera.
Zapomeňte na dokonalý vyžehlený portréty ze studia. Tady se skutečně pracuje. Desítky tatérů pod jednou střechou, bzukot desítek tetovacích strojků (a nějaká ta metalová hudba z pódia). Vzduch je nasycenej soustředěním a adrenalínem. A přesně tohle lovím svým objektivem.
I’m not interested in technical perfection; I’m interested in atmosphere and emotion. With the camera set to ISO 6400, in an environment where harsh lamplight alternates with dark shadows, you can’t take photos like those in a fashion catalog. But that’s not what I’m trying to do anyway. Noise and grain aren’t flaws – they’re a means of expression. I try to capture raw reality. That shiver you feel under your skin when a set of needles runs across it. My photos aren’t meant to be pretty – they’re meant to “be felt.”
Nezajímá mě technická dokonalost, zajímá mě atmosféra a emoce. S foťákem nastaveným na ISO 6400, v prostředí, kde se střídá ostré světlo lamp s temnými stíny se nedají dělat fotky jak do módního katalogu. Ale o to se ani nesnažím. Šum a zrno nejsou chyba, je to výrazový prostředek. Snažím se zachytit syrovou realitu. To chvění, co cítí člověk pod kůží, když mu po ní přejíždí sada jehel. Moje fotky tady nemají být hezký – mají být „cítit”.
It’s loud. It’s messy. And it’s forever.
The next edition of this event will take place on September 19 and 20, 2026, in Olomouc. If you’re there, don’t look for me behind a computer screen or at a studio desk. Look for a graying guy with tattooed arms who’s brazenly sticking his camera everywhere. And forget about business cards ‒ I’d rather give you this paper “zine” with photos from past editions.
Tetování? Je to cool. Je to divoký. A je to navždycky.
Příští ročník této akce vypukne 19. a 20. září 2026 v Olomouci. Jestli tam budete, nehledejte mě za monitorem nebo ateliérovým stolem. Hledejte prošedivělýho chlápka s potetovanýma rukama, co všude drze strká svůj foťák. A zapomeňte na vizitky ‒ raději vám dám tento papírový „zine“ s fotkami z minulých ročníků.
